Abigail (2024)

Krást cizí děti je odporný zločin. Krást děti mocných zločinců je navíc nebetyčná hloupost. Jenže říkejte to partě darebáků, kterým se nechce živit poctivou prací, a tak přijmou zdánlivě hodně snadnou práci – unést dceru jakéhosi boháče, čtyřiadvacet hodin ji pohlídat, než zoufalý taťka zaplatí padesátimiliónové výkupné, shrábnout prachy a jít domů. První, zdánlivě nejtěžší fáze, proběhne víc než hladce. Sotva malá křehká Abigail na tréninku dotančí „Labutí jezero“, skončí omámená v dodávce a už se veze na smluvené místo, které kdovíproč připomíná venkovské panské sídlo říznuté zámkem hrůzy. Její únosci se mezi sebou neznají, kvůli bezpečí se dokonce oslovují smyšlenými jmény. Druhá fáze, spočívající v čekání na výkupné, by mohla být klidná, až nudná, kdyby únosci nezačali postupně umírat. Ukáže se totiž, že na některé děti by byla i nejdrsnější polepšovna krátká. Jenže když jim to konečně dojde, už není úniku.